Botanický popis a pěstování:

Lichořeřišnice větší je letnička, ale některé odrůdy jsou vytrvalé. Lodyhy jsou poléhavé, u některých odrůd pnoucí. Listy mají dlouhý řapík a členitě deseti dílnou čepel. Květy jsou dlouze stopkaté, ohnivě červené, u některých odrůd oranžové nebo špinavě žluté. Plodem je ledvinovitá, trojpouzdrá tobolka. Květe od června do září.Lichořeřišnice je původní jihoamerický druh, u nás hojně pěstovaný, často oproti původnímu už hodně změněný.

Sběr a používané části:

Drogou jsou semena, květy, listy a čerstvá šťáva. Naťové části se sbírají po celou dobu vegetace, semena po dozrání v září nebo říjnu. Rostlina je lahůdkovou zeleninou a jí se i syrová, má typickou chuť řeřichy, charakterizovanou mírnou kyselostí a jistou trpkostí.

Způsob použití:

Podáváme - li lichořeřišnici čerstvou, je osvědčenou dávkou 30 až 40 g šťávy nebo 50 až 60 g salátu. Ve stavu sušeném volíme nálev nebo lépe lihovodný roztok. Obyčejně se užívá 3x denně 350 ml nálevu. Do směsí se příliš nehodí, prakticky nejvhodnější jej její samotné užití.

Zajímavosti:

Přes neobyčejné vlastnosti byliny se na její léčivost přišlo náhodou. Nejprve se konzumovala nať a listy jako jarní salát a pupeny a nezralá semena se nakládaly do octa jako kapary. A až při systematickém užívání při určitých potížích se objevila léčivá vlastnost všech částí byliny.

„Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“