Botanický popis a pěstování:

Líska obecná je košatým keřem s pevnými, vzpřímenými kmínky a jemně větveným, bohatým kořenovým systémem. Dorůstá kolem 5 metrů. Listy má střídavé, jednoduché, vejčitě okrouhlé, zašpičatělé. Čepel listů je na obvodu dvakrát pilovitá, na rubu zřetelně vystupuje nervatura. Kvete dlouho před olistěním, v únoru a březnu. Květy jsou jednodomé. Samčí květy známe jako typické jehnědy, květy samičí tvoří pupenové květenství. Plodem jsou vejčité oříšky s tlustým, zdřevnatělým oplodím.Líska vyžaduje kyprou a čerstvou půdu, ale nepohrdne ani stanovištěm na živiny chudým a suchým. Je světlomilná a vystupuje i do nadmořské výšky přes 1 000 metrů. Její výskyt je častý ve světlých doubravách a bučinách.

Sběr a používané části:

Drogou je, nepočítáme-li nutriční význam lískových oříšků, především list, méně často i kůra. List sbíráme od poloviny května do poloviny července, nejlépe těsně před polednem kolem jedenácté hodiny. Kůru sbíráme těsně před olistěním, v druhé polovině března. Kůra se sbírá jen z mladších větví či kmínků, pokud možno nerozpukaná.

Způsob použití:

Pro vnitřní použití připravujeme nálev, pro zevní dáváme přednost odvaru. Podle potřeby můžeme aplikovat i několikrát denně.

Zajímavosti:

„Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“