Botanický popis a pěstování:

Česnek medvědí je vytrvalá bylina se štíhlou cibulí, roste planě v lesních porostech celé Evropy a severní Asie. Dosahuje výšky 10 - 50 cm. Rostlina je lysá, její lodyhy jsou trojhranné až oblé. Eliptičně kopinaté, špičaté listy jsou pouze dva, jsou přízemní. Květenství je řídký okolík, který je ploše kulovitý. Květy jsou oboupohlavné a pravidelné. Okvětní plátky mají čárkovitě kopinatý tvar a bílou barvu. Plody jsou tobolky se třemi brázdami. Kvete od dubna do června.Česnek setý je trvalka, jejíž cibule je složena z podlouhlých pacibulek - stroužků, které jsou kryty šupinatým obalem. Dorůstá výšky kolem 30 až 50 cm a má asi 15 cm dlouhé a 1 cm široké, šedozelené, žlábkové listy. Jednoduchá lodyha je zakončena květenstvím šedavě bílých květů. Kromě kvítků jsou na obvodu okolíku drobné cibulky, sloužící k rozmnožování.Česnek je výhradně pěstovaná rostlina. Pěstuje se hlavně v teplejších, vinorodých oblastech na slunných a chráněných polohách. Vhodné jsou půdy lehčí , hlinitopísčité, bohaté na humus. Nesnáší půdy těžké, mokré a studené. Česnek nikdy nehnojíme organickými hnojivy, při přípravě půdy na podzim se používají pouze hnojiva minerální. Vysazuje se buď na podzim (září - listopad), nebo na jaře (březen - duben). Před výsadkou je třeba stroužky namořit proti houbovým chorobám a háďátku. U nás se pěstují dva základní typy. Tzv. nepaličáky mají kompaktní cibuli s menšími stroužky a květní stvol vůbec nevytvářejí. Cibule mají menší stroužky a jsou vhodnější ke skladování. Tzv. paličáky vytvářejí vysoký stvol s květenstvím uzavřeným v pochvě. Květní orgány jsou zakrnělé a sterilní, semena se vůbec nevytvářejí. Místo nich se v květenství objevují pacibulky, které můžeme použít k výsadbě. U tohoto typu jsou cibule s menším počtem větších stroužků. Nevýhodou je, že se cibule snadno rozpadají. Jsou výnosnější, ale méně trvanlivé. U podzimních výsadeb začíná sklizeň již koncem června až v červenci, u jarních v srpnu. Důležité je správné určení sklizně, což je ve většině případů v době, kdy začínají žloutnout spodní listy. Pokud dojde k přezrání, cibule se v půdě rozpadá na jednotlivé stroužky, které se znehodnocují.

Sběr a používané části:

Drogou jsou cibulky, známý kuchyňský česnek. Předmětem sběru jsou i listy česneku medvědího, které se sbírají koncem března a v dubnu a používají se prakticky stejně jako cibulky česneku. Ty se ale sbírají v létě, v době zavadnutí natě. Česnek se nesuší, nechá se pouze oschnout, zbaví se natě a pak se skladuje v chladu a suchu v syrovém stavu.

Způsob použití:

Nejčastěji se užívá v čerstvém stavu, který však není nejvhodnější, neboť často vyvolává nevolnost nebo zvracení. Velmi vhodné je podávat česnek v mléku, denní dávka přitom může činit až 12 g. Zcela novou formou je přidávání česnekového výtažku do jogurtu nebo kefíru, kde působí spolu s laktobacilem a významně ovlivňuje trávicí soustavu.Z hlediska užívání je nejvhodnější česneková tinktura.Čajová forma se nepoužívá.Občas se v tisku objeví tzv. starotibetský recept na dávkování ve stoupajících a klesajících dávkách, ovšem tento recept má význam jen u lidí, kteří normálně česnek nejedí anebo jsou na něj zvlášť citliví.

Zajímavosti:

Pythagoras nazval česnek "králem veškerého koření", kvůli značnému zápachu jej neměl rád Marcus Aurelius. U Keltů byl prostředkem k nabytí mužné síly. Ve středověku se považoval za nejdůležitější prostředek proti moru. Známý bylinář Mattioli uváděl česnek jako lék, který "moří červy, zjasňuje hlas, krotí kašel, podporuje spánek a tiší nadýmání".Pokud krávy spásají česnek medvědí, pak do mléka přecházejí sloučeniny, které způsobují zápach mléka. To je pak nepoživatelné. Česnek medvědí byl pěstován již ve slovanských osadách.

„Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“