Botanický popis a pěstování:

Z vytrvalého oddenku vychází třezalka tečkovaná tuhou, přímou, oblou, po stranách lehce zmáčknutou lodyhou, porostlou vstřícnými, podlouhle vejčitými, celokrajnými, okrouhlou spodinou přisedlými, prosvítavě tečkovanými lístky. Z úžlabí listů vyrůstají obyčejně listnaté větvičky. Květy jsou sestaveny v bohaté laty, složené z vidlanů a troubelů, a jsou jasně žluté, s obrovským počtem tyčinek. Na korunních plátcích jsou černé žlázky, obsahující červené barvivo. Tečky na lístcích obsahují olejíček. Plodem je třípouzdrá tobolka, s četnými semínky.Třezalka je velmi hojná rostlina slunných strání, luk, pastvin a lesních pasek, od nížiny do hor.

Sběr a používané části:

Drogou je kvetoucí nať, sbíraná po rozkvětu hned ráno, když sejde rosa. Nejsme-li si při sběru jisti, zda sbíráme opravdu třezalku tečkovanou, vězme, že musíme jednoznačně sbírat jen byliny s oblou lodyhou, jakoby elipsovitou, nikoliv byliny s lodyhou čtyřhrannou, které vykazují menší množství léčivých látek a sníženou účinnost.

Způsob použití:

Obvyklou lékovou formou je nálev podávaný v menších dávkách, obyčejně po 125 ml, dva až čtyři krát denně. Nejúčinější formou je tinktura.Macerací květů v kvalitním nebo slunečnicovém oleji získáme hodnotný masážní, hojivý, jasně červený olej. Třezalka nám může pomoci při problémech s pohybovým ústrojím a páteří. Jednak vnitřním užíváním působí protizánětlivě a též tlumí bolestivé stavy. Jednoduchý a účinný prostředek na zklidnění těchto problémů je vyzkoušené použití třezalkového oleje. Důkazem toho je mnohostranné využití maséry a léčiteli a pochvalné odezvy uživatelů. Člověku ležícímu na břichu nalejeme na prohlubeň kolem páteře vrstvičku třezalkového oleje a přikryjeme fólií nebo pergamenem asi na dobu 15 minut. Olej je nucený vsáknout do meziobratlových plotének, které uvolní nervy a nastává velká úleva.

Zajímavosti:

Název třezalka pochází od staroslověnského trjezati, tedy rozdrásat, rozpíchat, což se vztahuje k listům třezalky, které vypadají jako rozpíchané. Třezalka je též jednou z nejznámějších magických rostlin. Červenému barvivu, obsaženému v květech, se říká krev svatého Jana, neboť dle legendy zuřivá a prostopášná Hérodiané, když ji přinesli na míse hlavu sv. Jana Křtitele, v záchvatu zuřivosti propíchala jazyk světcův za to, že neutajil její špatné skutky. Z krve, která skanula na zem, vyrostla bylina, připomínající tento ukrutný čin, mající listy podobné propíchanému jazyku.

„Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“